Prodat auto

Renault Clio

Renault Clio je kompaktní městský vůz, jehož výroba započala v roce 1992. Automobil Renault Clio získal v roce 1991 ocenění spotřebitelů “Car of the Year”. Od té doby vůz prošel dvěma generacemi a dvěma facelifty. Poslední úprava vozu byla provedena v roce 2009. Vůz Renault Clio je vybaven 5-sedadlovým interiérem. 

Renault Clio lze zakoupit ve 3-dveřové nebo 5-dveřové verzi. Automobil Renault Clio je nabízen ve dvou verzích se zážehovým motorem. Motor je ve tvaru písmene V se vstřikováním multipoint, objem má 1,6 litru a výkon 105 koňských sil. Pohonná jednotka je spárována s 5-stupňovou manuální nebo 4-stupňovou automatickou převodovkou. Nejvyšší maximální rychlost vozu Renault Clio s manuální převodovkou je 190 km/h a zrychlení zvládne za 10,2 sekundy.

Zde může být vaše reklama

V ČR lze také pořídit automobil Renault Clio ve verzi 3-dveřového hatchbacku. Je vybavena in-line motorem s distribuovanou injekcí. Objem takové pohonné jednotky odpovídá 2,0 litrům a maximální výkon je 203 koňských sil. Automobil Renault Clio v této modifikaci dosahuje rychlosti až 225 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,9 sekundy. Verze je také vybavena 6-stupňovou manuální převodovkou a pohonem předních kol.

Renault Clio je supermini produkovaný francouzským výrobcem automobilů Renault. Na trh byl vůz uveden v roce 1990. Clio zaznamenalo velký komerční úspěch a dokonce i úspěch u kritiků a stal se jedním z nejprodávanějších vozů v Evropě. Clio je jedním ze tří vozů, vedle Volkswagen Golf a Opel Astra, který byl zvolen dvakrát evropským autem roku, a to v letech 2001 a 2006.

V Japonsku se Clio prodával jako Renault Lutecia.

První generace vozu vznikla jako nástupce supermini R5. Vůz byl představen na pařížském autosalonu v červnu 1990 a prodávat se začal hned vzápětí.

Nabídka motorů, které byly k dispozici po uvedení na trh, zahrnovala benzínové 1,2l a 1,4l E-type „Energie“ a dieselové 1,7 a 1,9l na základě jednotky F-typu. Karburátory zážehových motorů byly postupně nahrazeny elektronickým vstřikováním paliva, a to do konce roku 1992, zejména proto, aby byly v souladu se zpřísňujícími se emisními normami.

Hned po roce došlo k menšímu faceliftu, přičemž hlavní změnou byl nový design přední části sedadel. V březnu roku 1994 byla na autosalonu v Ženevě prezentována další modifikace modelu, který zahrnovala malé změny v exteriéru i interiéru. Nejnápadnější změna nastala v oblasti přední mřížky.

V květnu 1996 nastala třetí faceliftová fáze Renaultu Clio. 1,2l Energy motor byl nahrazen 1149 ccm D7F MPI DiET motorem, který byl předtím použit v Renault Twingo. Na nějakou dobu vůz používal také starší 1239 ccm Cleon jednotku z vozu Twingo. Také konstrukce hlavy válců se mírně změnila, s cílem dosáhnout lepšího hospodaření s palivem. Vedlo to však k tomu, že motory produkovaly o něco méně energie než předtím. Aktualizace vozu byla nápadnější než druhý facelift. Automobil dostal jiné, zaoblenější světlomety, také kapota se stala zakřivenější, zejména kolem světel. Dveře zavazadlového prostoru dostaly třetí brzdové světlo a nastalo také mechanické zlepšení a zavedení bočních airbagů.

V roce 1991 přišel Renault s hatchback verzí Clio. Esteticky nedošlo k velkým změnám, ale vůz dostal 1,8l osmiventilový motor s výkonem 110 koní, postranní prahy a kotoučové brzdy na všech kolech. Od roku 1991 byla k dispozici na některých evropských trzích vysoce luxusní verze Baccara, který zábla silný 1,8-litrový 16-ventilový motor s výkonem 137 koní a maximální rychlostí 209 km/hod. Kromě tohoto motoru měla Baccara také luxusní interiér se spoustou kůží a dřeva, stejně jako elektricky ovládaná okna i zámky. V roce 1997 byl Baccara přejmenován na Initiale, který se od Baccara liší hlavně v designu kol.

Na scéně se objevil také Renault Clio 16V, zejména na exportních trzích. Šlo o nástupce Renault 5 GT Turbo, měl vyšší maximální rychlost než standardní Clio, sportovní širší plastické přední blatníky, širší zadní oblouky, v interiéru prodlouženou přístrojovou desku i sportovní sedadla. Verze bez katalyzátoru, které byly stále na některých trzích k dispozici, nabízely výkon 140 koní a maximální rychlost až 212 km/hod a zrychlení 0-100 km/hod za 7,8 sekund.

V roce 1993 přišell Renault s limitovanou edicí Clio Williams, která čítala 3800 vozů, přičemž každý vůz nesl na palubní desce číslovanou plaketu. Tato edice byla vyprodána tak rychle, že Renault přidal dalších 1600 kusů. Po první sérii, vzhledem k poptávce, postavil Renault Williams 2 a 3 s více než 12 000 celkově prodanými kusy. Vůz byl pojmenován po týmu F1 – Williams. Úpravy však byly plně v režii Renault Sport. Rozdíly mezi jednotlivými verzemi Williams byly do značné míry odrazem fázových změn v rámci celého rozsahu řady Clio, zejména díky postupnému přidávání vylepšených bezpečnostních funkcí a kosmetických úprav. Williams 1 a 2 neměl střešní okno, na rozdíl od verze 3,  a barva exteriéru byla 449 Sports Blue. Verze Williams 3 byl pak vydán mírně světlejším odstínu modré, 432 Monaco Blue.

Renault Clio Williams byl také velmi populárním rallye autem. Základní závodní verze, označená jako Gr N, měla závodní odpružení a odlišné řízení. Výkon se pohyboval kolem 165 koní. Další variantou bylo Gr A auto, vybavené 16-palcovými Speedline 2012 ráfky a lépe seřízeným motorem, produkujícím 205-220 koní. Aktualizovány byly také přední brzdy.

Finální verzí byl Renault Clio Williams Maxi s širšími oblouky a 17-palcovými Speedline ráfky a výkonem Sodemo motoru s výkonem 250-254 koní.

Druhá generace vozu byla uvedena na trh v roce 1998. Kořeny této verze sahaly až do roku 1991, kdy byl zahájen vývoj konceptu X65. Projektovým manažerem tohoto projektu se stal Pierre Beuzit. Závěrečná konstrukce byla schválena v prosinci 1993 a práce na tomto voze byly zahájeny v závodě v Saint-Quentin-en-Yvelines, západně od Paříže. Bylo vytvořeno čtyřicet týmů, kdy každý zodpovídal za část vozu.

Tato nová generace vozu přinesla podstatně vyrovnanější a oblejší styl než jeho předchůdce. Řada komponent byla vyrobena z neobvyklých materiálů, což mělo za cíl snížení hmotnosti a také redukci nákladů na případné opravy. Přední blatníky byly vyrobeny z plastu a kapota byla často vyrobena z hliníku. Původní řada motorů byla obdobná jako u první generace, tedy 1,2l, 1,4l a 1,6l benzínové motory a 1,9l dieselový motor.

V roce 1998 vypustil Renault na trh Clio Renault Sport nebo Clio RS s výkonem 169 koní s 2,0-litrovým 16-ventilovým motorem a maximální rychlostí 220 km/hod. Standardní verze Clio RTE byla poháněna motorem 1,2l s výkonem 54 koní a dosahovala rychlosti 180 km/hod. Top variantou Clio řady Clio V6 Renault Sport., který měl pohon zadních kol, s V6 motorem 3,0l s výkonem 230 koní a maximální rychlostí 235 km/hod.

Na počátku roku 2000 byla představena verze 16V, vybavená novým 1,6l 16-ventilovým motorem, načež byly postupně všechny motory aktualizovány na silnější a úspornější 16-ventilovou verzi.

V roce 2000 bylo provedeno také několik drobnějších změn, které mimo jiné zahrnovaly novou přístrojovou desku a nové airbagy spolujezdce. Clio dosáhl čtyř hvězdiček v Euro NCAP hodnocení v roce 2000, což bylo v tehdejší době nejlepší hodnocení v dané třídě.

K zásadnímu faceliftu došlo v červnu 2001, kdy došlo k restylingu exteriéru, který byl nejpatrnější na světlometech, které získaly hranatější tvar. Došlo také ke zlepšení kvality interiéru a přidání 1,5-litrového vznětového motoru.

V roce 2004 došlo k dalšímu faceliftu, který přinesl změny předního nárazníku, upravenou mřížku chladiče, a tako kola byla z původních 15-palcových kol z lehkých slitin změnena na 15-palcové verze 172 Dynamique. Přidány byly také boční blinkry.

Třetí generace vozu Clio byla odhalena na autosalonu ve Frankfurtu v roce 2005. Využívá platformu Nissan B. Je také podstatně větší a o 130 kg těžší než předchozí verze. Se svou délkou téměř 4 m skoro přerostl Supermini třídu. Cílem bylo vytvořit luxusnější variantu vozu a nově jsou zde zapracovány i ochranné známky Renault Card, přibyl bezklíčový imobilizér a v testu bezpečnosti Euro NCAP získal vůz tentokrát pět hvězdiček.

V roce 2006 byl zvolen evropským autem roku a byl charakterizován jako velký malý vůz, který by měl inspirovat ty větší.

V červnu začal ve Francii prodej třetí generace vozu Clio Renault Sport, vybaveného novým 2,0l 16V motorem s atmosférickým sáním v kombinaci s 6-stupňovou manuální převodovkou. Dosahoval výkonu 197 koní a maximální rychlosti 215 km/hod, přičemž zrychlení 0-100 km/hod bylo 6,9 sekund.

V březnu byla pak odhalena varianta kombi s názvem Sport Tourer. Ve stejné době Renault nahradil atmosférický motor 1,4l novým přeplňovaným 1,2 TCE s výkonem 101 koní a 145 Nm točivého momentu. 

Facelitftová verze šla na trh ve Spojeném království v květnu 2009. V interiéru byly použity kvalitnější materiály a celkově byl mnohem lépe vybaven. Byly také zavedeny nové Clio RS varianty, kam patřil i Clio GT s novým agresivním předním koncem s černou mřížkou, rozšířenými bočními prahy a dvojitou koncovkou výfuku.

Renault Clio III se také stal základem pro Renault Clio Gordini 20-34, což byla limitovaná edice, představená ve Velké Británii v roce 2010. Clio Gordini 200 byl vybaven motorem 2,0l F4R s výkonem 197 koní.

V Paříži v roce 2006 na mezinárodní zemědělské výstavě Renault prezentoval Hi-Flex Clio II s 1,6l 16V motorem. Toto vozidlo přichází s všestranným motorem, který může využívat směs benzín-ethanol v jakémkoliv poměru.

V roce 2006 byl představen vůz Clio Campus, který měl změněnou zadní část a poznávací značka byla přesunuta na nárazník. V roe 2009 došlo k faceliftu, kdy byl vydán upravený  Clio Campus, který se prodával až do roku 2012. Vůz měl větší displej, klimatizaci a pod kapotou nový dCi 1,2l 16V motor s výkonem 100 koní. Ve Slovinsku byl vůz prodáván jako Clio Storia.

V říjnu 2012 pak byl na autosalonu São Paulo odhalen vůz Clio Mio, který se stal představitelem nového korporátního designu značky. Čtvrtá generace vozu byla k dispozici ve hatchback verzi karoserie a od počátku 2013 také jako varianta kombi. Vyráběn byl ve Flins ve Francii a v Burse v Turecku. K dispozici byl pouze s pěti dveřmi a dalším významným rozdílem od předchozí generace byl značně rozšířený rozvor. Vůz získal také mnohem lepší vybavení, jako je hands-free, zadní kamera, šestistupňová dvouspojková automatická převodovka nebo vylepšený infotainment systém.

Pokud jde o motory, tak benzínové motory byly k dispozici tři, 1,2l 16V s maximálním výkonem 75 kní, přeplňovaný 0,9l 12V motor s výkonem 90 koní s velmi nízkou hodnotou emisí, 99 g CO2/km a 1,2l přeplňovaný motor s výkonem 120 koní. Renault Sport verze pak skrývala pod kapotou 1,6l čtyřválcový motor s výkonem 197 koní. Dieselové motory sestávaly z dvou verzí 1,5 dCi s výkonem 75 a 90 koní a s hodnotou emisí CO2 83 g/km.

Clio IV je také výchozí platformou pro elektrický Renault Zoe.

Všechny verze Renault Clio od počátku do konce naplňují svou pověst elegantního a současně jemného a dospělého supermini.

Pokud jde o jízdní vlastnosti, je to poměrně pohodlný vůz, který nabízí pružnou jízdu. Přináší také stabilní usazení na silnici, takže je poměrně snadno ovladatelný. Interiér je srovnatelný s konkurenty, jako je Volkswagen Polo nebo Ford Fiesta a také objem zavazadlového prostoru nikterak nevybočuje z průměru této třídy. Nicméně je Renault Clio pravděpodobně jedním z nejlépe vypadajících supermini. Často je považován za atraktivní a svěží alternativu k vozu Ford Fiesta.



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním webu s tím souhlasíte. Další informace